Další prázdniny jsou za námi a mnozí z vás se vydali "plácnout sebou" na mořské pláže. Většina
navštívila letoviska na jihu u Středozemního moře, ale napadlo vás někdy, jak a kam se vydávali Češi na dovolenou kdysi? Historie pustování za sluncem a mořskou vodou není zas tak dlouhá, spíše naopak. První Češi se za moře vydali teprve před sto lety. Převážně jezdili do Chorvatska, kam mnozí z nás jezdí i dnes, a také na sever Itálie.
Za nejznámějšího prvního turistu bychom mohli označit řeckého dějepisce Hérodota. Ten se před dvěma a půl tisíci lety vypravil do Egypta, aby sám viděl jeden z divů světa - pyramidy.
Venkovská sídla byla známá i ve starém Římě, a tak "boháči" v letně horkém počasí, plném komárů odjížděli na jakési chaty, v nichž se rekreovali i se svým služebnictvem.
Když padl Řím, více než tisíc let se necestovalo ani nejezdilo na dovolené. Většina lidí, když už vycestovala, tak jen proto, aby navštívila nějaké posvátné místo - nejčastěji poutní místo spojené se životem svatých.
V roce 1300 největší český cestovatel, i když trošku zapomenutý, Oldřich Čech z Porderone, tehdy mu bylo asi dvacet let, působil jako misionář v Armenii. O šestnáct let později jako vyslanec papeže se vydal s poselstvím k mongolskému dvoru do Pekingu. Navštívil například Borneo, Jávu, Indii a další. Byl první z Evropanů, kdo navštívil Čínu a na vlastní oči viděl Tibet. Skoro jako každý cestovatel i on napsal knihu, která byla ve své době slavná. Známější je asi výprava krále Jiřího z Poděbrad, která vedla směrem na západ a dorazila k západnímu výběžku evropské pevniny Finisterre ve Španělsku.
V 19. století se teprve rozmohl trend dovolených u moře. Například kněžna Kateřina Zaháňská by se dala označit za "moderního českého turistu". Kněžna jezdila nejčastěji na dovolenou do Itálie, ale ne tak jako my v létě, ale na podzim, aby utekla před studenou zimou. Nasedla do kočáru a strávila několik týdnů, mnohdy i měsíců na dlouhé cestě, přičemž navštívila mnoho známých, až dorazila na italský jih a s příchodem jara se vracela zase zpátky na sever.
Ale ne všichni si mohli dovolit drahé kočáry, a tak známý básník Karel Hynek Mácha šel v létě 1834 do Itálie pěšky. Jak dlouho mu cesta trvala? Okolo měsíce a z jeho deníku víme, že část trasy šel i po tzv. "železné silnici" - železnici, která vedla z Českých Budějovic do rakouského Lince.
Koncem devatenáctého století české země a jejich obyvatelé bohatli. Začalo se objevovat víc a víc lidí, kteří si mohli takový luxus dovolit. V té době se k Jadranu vlakem nejezdilo týden, ale sotva den, a tak turisté začali objevovat chorvatské pobřeží.
Když skončila druhá světová válka, doba přestala českým turistům přát. Až do roku 1989 měli povolený přístup do severovýchodní části Německa, Polska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a samozřejmě i Slovenska, neboť to s námi v té době, jak každý ví, tvořilo jeden stát. K návštěvě jiných zemí potřebovali komplikované povolení. Největší představu dovolené u teplého moře představovalo Bulharsko. Jednu z nejlevnějších dovolených bylo možné strávit na baltském pobřeží severovýchodního Německa, třeba na ostrově Rujana. Dnes si tam prázdniny může dopřát málokdo, neboť zdejší letoviska patří k nejdražším v Německu.
Dnes však můžete cestovat po celém světě a záleží jen na vás či vašich rodičích, kolik hodláte za dovolenou utratit. :)