Když jsem se zase jednou po delší době octl na autobusové zastávce, naskytl se mi jakožto svátečnímu kuřákovi smutný pohled. Jakýsi muž pálil jako o závod svou levnou LM. Vypadal, jako by nekouřil tak měsíc a měl už slušný "absťák". Kouřil na zastávce, přímo před značkou Zákaz kouření. Jakmile uviděl, že se blíží autobus, na svém tempu ještě přidal. Ale to nebylo všechno. Jakmile autobus otevřel dveře, muž cigaretu těsně pod doutnajícím koncem odlomil a s ní, snad ještě vydechuje kouř, vběhl do autobusu. Poté, co autobus zavřel dveře a rozjel se, rozlehl se v něm hnusný ostrý pach levné dohořívající cigarety.

    Když pominu fakt, že ten člověk porušil zákaz kouření na zastávce a obtěžoval lidi čekající na autobus, musím se zamyslet i nad další stránkou jevu. Já jakožto sváteční kuřák, který nesdílí názor, že cigarety jsou hnusné svinstvo s abstinenčními příznaky podobné heroinu, jsem se s tímto názorem při jízdě v takto zapáchajícím autobuse musel na chvíli ztotožnit. Přišlo mi to opravdu odporné. Kdybych byl nekuřák, tak si zase v rozčilení řeknu, že kuřáci jsou banda opravdu arogantních lidi, nedodržujících zákazy kouření a obtěžujících nás - slušné lidi.
    Kam se poděla ta noblesa a společenská hodnota zapálené cigarety či doutníku? Vzpomenete si na nějaký z filmů z 20. století, kde cigareta dodávala hlavnímu hrdinovi jakousi vznešenost a umocňovala kouzlo jeho osobnosti a děje filmu? Stejně jako kuřácké místnosti v jeho vile, kde se vedly hovory při zapálené cigaretě a svět byl tak nějak víc v pořádku…
    Dnes se vede proti kouření boj. Nápisy přes půl krabičky, zcela ničící jejich design, zákazy kouření na veřejných prostranstvích, na pracovištích a všudypřítomná otázka vlivu kouření na zdraví člověka. Spolu s umisťováním nechutných obrázků následků kouření na krabičky cigaret v Americe, jejichž zavedení se párkrát zvažovalo i u nás. Nemluvě o neustálém zdražování cigaret, z jejichž daní stát získává slušný profit. Zdá se mi, že je toto lynčování zbytečné. Každý člověk už od malička ví, že kouření je nezdravé. Když dosáhne dospělosti a tabákové výrobky se mu podle zákona zpřístupní, měl by mít právo se rozhodnout, zda kouřit, či ne, a nebýt za své rozhodnutí nějak šikanován.
    Na druhou stranu, když vidím ty děti na autobusových nádražích nebo osoby výše uvedené, jak se svou cigaretou zacházejí, rád bych řekl, že je to snad i chvályhodný nápad, ovšem nemůžu se smířit s pocitem, že je to stejně neodradí a slušným kuřákům se bude z jejich draze zaplaceného "potěšení" akorát zvedat žaludek.