Vánoce jsou každý rok ve stejnou dobu, Štědrý den dokonce i ve stejný den, nemění se. Přesto jsou pokaždé jiné, protože se měníme my a vnímáme je tedy každý rok jinak.
Když jsme byli malí a třeba ještě věřili na Ježíška, tak to byl asi ten nejlepší den v roce. Rodina se sešla, všude voněla vánoční atmosféra a každý se jen usmíval :-) Poté zazvonil Ježíšek a pod stromečkem plným ozdob a prskavek byla obrovská kupa dárků. Nejlepší bylo to, že polovina těch všech dárků byla pro nás! Celý večer jsme strávili otevíráním stále dalších a dalších dárků a nakonec jsme večer v posteli usínali s novým plyšákem.
   Postupem času se ale tohle začalo měnit. Jednoho dne, ať už jakkoli, jste se dozvěděli, že dárky vlastně nenosí ten Ježíšek, ale kupují je rodiče nebo babičky (pokud jsem to teď někomu prozradil já, tak se omlouvám!). S touto skutečností přišla za chvíli i ta nepsaná povinnost nebo slušnost každému k Vánocům také nějaký dárek koupit. K tomu ještě každý rok počet našich dárků pod stromečkem postupně klesal. A kvůli těmto skutečnostem se možná začínala vytrácet i ta vánoční atmosféra.
   Mohl bych to zakončit tím, že Vánoce už nikdy nebudou tím, co byly a prostě se s tím musíme smířit, ale to si nemyslím. Stalo se jenom to, že Vánoce už nám nikdo nepřipraví až pod nos a je na nás, abychom je připravili nebo se na jejich přípravě podíleli, pokud je chceme mít povedené a podle našich představ. Proto můžou být Vánoce, i přes sebevětší fronty v obchodech a náročné přípravy těmi nejlepšími dny v roce - pokud budeme chtít.

Jan Vajsejtl

   Ne, nebudu se zabývat různými vánočními zvyky ani posly vánočních dárků. Zaujala mě jiná skutečnost. Totiž že každý národ, nebo alespoň většina, má svého patrona Vánoc. Také svoje zvyky a tradice. Velmi přínosný je myslím fakt, že tyto tradice a zvyky překonaly celá staletí. Jak je možné, že tolik národů potřebuje něco jako Vánoce?
   Myslím, že tato potřeba vznikla z dávných rituálů a tradic, stejně jako naše Vánoce a oslava Ježíšova narození je vlastně pohanský svátek, který naši předci převzali. Je to tedy tak, že naši předci a i my potřebujeme ještě pořád v něco věřit? Že i přes naši řečenou civilizovanost a moderno potřebujeme nějaké zvyky, které nás poutají nazpět do starých časů?
   Všichni potřebujeme mít něco, co se nemění, co nás vždycky vrátí nazpět pevně na zem. A něčím takovým jsou pro nás Vánoce. Jen si představte, jak jste se vždy těšili na Ježíška, když jste čekali na zvoneček a pak jste se dívali z okna a mysleli, že ho ještě uvidíte, jak odlétá. Tato tradice se konala každý rok a my jsme vždy slepě věřili, že Ježíška příště uvidíme.
   Děti ale dospívají čím dál rychleji a čím dál dříve začínají chápat, že Ježíšek prostě neexistuje. Ale všichni vzpomínáme, jak to bylo krásné, když jsme ještě věřili.
   Lidé možná potřebují pořád nějakou víru. A i když nevěříme v Boha anebo v jiné věci, tato touha vyplavala na povrch právě nejvíce, když jsme byli dětmi. A dnes nás již jen málo věcí přiměje věřit.

Kateřina Zlesáková

   Je už stálicí mezi akcemi, která předchází soukolí vánočních událostí. Lidé skoro z celého Liberce se sejdou na svém malém náměstí Dr. E. Beneše, plni touhy vychutnat si voňavou předzvěst Vánoc a dárků, společně vyslechnout projev primátora města a vyčkat zapojení stromečku do elektrické sítě. Pronést citoslovce něco mezi "jééá -ááááh - wow", zatleskat a po chvilce hledění na stromeček se vydat opět vstříc domovům.
   Letos tomu nebylo jinak, 27. 11. 2011 v 17:00 se opět tolik očekávané stalo skutečností. Pouze letos místo Jiřího Kittnera z ODS, nebo místo alespoň trochu očekávaného primátora Jana Korytáře projev přednesla primátorka za ČSSD Martina Rosenbergová. No sami porovnejte, co je lepší, stejně jim nikdy nebylo moc rozumět.
   Ale o to přeci nejde, jde o to chvilkové pozastavení se s rádoby známými lidmi ze stejného města a některé ty opravdu známé pozdravit a prohodit pár slov. Možná se i trochu zamyslet při pohledu na ozdobený stromeček, že už zase bude konec dalšího roku, a trochu zrekapitulovat, o kolik jsem starší a moudřejší, a co jsme udělali správně a co ne.
   No tak radši zase zpátky k tomu svařáku nebo horké griotce nebo klobáse. Taky si říkáte, že je to "spousta peněz za málo muziky"?
   No tak si alespoň pojďme užít ty dny volna o vánočních svátcích a do nového roku s elánem, bez obav z apokalypsy! :)

Lukáš Jomrich

   I přes to, jak je letošní podzimní inverze kritizována, já jsem docela spokojená. I když je to takový nepříjemný podzim, jsem ráda, že ještě nezačalo sněžit. Zima je totiž snad nejhorší období v roce. Kdyby nebyly Vánoce a Silvestr, tak nevím, jak dlouhá a krutá by mi zima připadala.
Je to takové zvláštní období, ta zima. Někomu připadá jako nejromantičtější období v roce. No, nemohu popřít, že v tom trocha romantiky není, ale rozhodně mám raději třeba jaro. Nenávidím tu lezavou zimu, omrzlé tváře a promočené boty.
   Ale přestaňme truchlit. Pojďme se raději podívat na nejnižší naměřené teploty.
  Absolutně nejnižší na Zemi naměřená teplota se podařila naměřit na polární stanici Vostok v Antarktidě. Bylo to v roce 1983, 21. 7. Byla to neuvěřitelná teplota – mínus 89,2 °C.
   A co v naší republice? Nejnižší teplotu naměřili v Litvínovicích (okres České Budějovice). Stalo se tak 11. 2. 1929. Teplota tehdy klesla až k mínus 42,2 °C.
Moje jmenovkyně, svatá Kateřina, ale nemůže určovat počasí. I když si myslím, že by to někdy bylo dobré, že by stačila jedna přímluva a celou zimu by nespadlo víc než právě tak akorát vloček. Ale může se stát cokoli. Tento rok by mělo začít sněžit v polovině prosince, což není nic oproti například minulé zimě.
   Je zajímavé, že existuje plno pranostik, které se týkají právě svaté Kateřiny. Například různé obměny pranostiky „ Svatá Kateřina zavěsila housle do komína“ nebo „Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu“ nebo „Jaké počasí na svatou Kateřinu, takové jest v příštím lednu“. 25. listopad je také Mezinárodním dnem za odstranění násilí páchaného na ženách, který vyhlásila OSN.
   Tyto pranostiky ukazují, že se svatou Kateřinou přicházela již opravdu tuhá zima, a když byl na Kateřinu mráz, o Vánocích sněhu moc nebylo a naopak. Bohužel lidé neměli možnost sledovat počasí každý den a je úžasné, jak si takhle osvěžili jeho předpovídání.

Kateřina Zlesáková