Naše škola je plná všelijakých sportovních nadšenců, od běžných kluky oblíbených sportů, jako je fotbal nebo hokej, tu najdeme také i ne tak úplně obvyklé sporty -  a jedním z nich je právě karate. O tomto sportu a o bojových uměních celkově odpovídali Radek Kirschem (2. D) a Jana Knoblochová (2. A.). (pozn. šéfred.)

Jak jste se ke karate dostali a co vás na něm baví?
Radek: Ke karate jsem se dostal náhodou, když jsem se seznámil s kamarádkou a ona mi řekla, že tam chodí a její táta je hlavní mistr. Baví mě na tom všechno - disciplína, úcta, technická stránka a lidi, se kterými tam trénuji, jsou super parta.
Jana: Nějaký bojový sport jsem chtěla dělat už jako malá, ale nějak jsem se k tomu nedostala, resp. jsem se neodhodlala někam přijít a začít to dělat a moji rodiče mě taky zrovna nejvíc nepodpořili. Pak jsem byla starší a vlastně jsem si řekla, že ten nějaký bojový sport chci opravdu dělat, ale ne něco jako box nebo tak, ale něco, kde jsou i meditační cvičení a tak. Tak jsem přišla na karate a hledala jsem nějakou školu v Liberci a našla jsem VSK Karate Slavia TU Liberec. Od té doby tam chodím a nemůžu si stěžovat.

Co je to vlastně karate? Jde srovnávat třeba s fotbalem?
Radek: S fotbalem se určitě srovnávat nedá. Je to druh neozbrojeného boje.

Jaké jsou důvody, proč se věnuješ karate?
Jana: Dělám ho kvůli tomu, že si tam vždycky můžu vybít  energii. Když cvičím karate, tak na nic nemyslím a na všechno zapomenu. Nemůžu taky nezmínit ty skvělé lidi, co tam jsou. Většina karatistů z některých klubů odchází, protože jim nesedí trenéři, ale tady jsou fakt senzační a hodně mě toho naučili.

Jakým způsobem se v karate soupeří a čeho v něm lze dosáhnout?
Radek: Karate má dvě stránky - sportovní a tradiční. V té tradiční se karate cvičí jako boj proti neozbrojenému ale i ozbrojenému soupeři na ulici, kde je to boj bez pravidel. Potom je tu sportovní stránka, kde se zápasí s chrániči na nohy, ruce a zuby u žen ještě s chráničem na prsa. Dále je tu ještě sestava, tzv. kata, kde se předvádí přesně stanovené pohyby proti více imaginárním útočníkům.

Bojovým uměním se věnují spíše muži, jsi tedy na trénincích, Jani, jako holka osamocena? A jak vnímáš tento sport z toho ženského pohledu?
Jana: Chodí tam i jiné holky, ale jsou spíš menší, anebo to jsou naopak trenérky. Nevím, jestli je v tom takový rozdíl, když karate dělá holka nebo kluk, ale určitě je rozdíl v tom, že spíš holka v dnešní době potřebuje umět sebeobranu a tam se jí může naučit.

Radku, jakých úspěchů si v karate pro zatím dosáhl?
Radek: Tak nějaké tam jsou, ale můj největší úspěch, kterého si nejvíce cením je, že jsem se dostal mezi 14 nejlepších karatistů z ČR a měl jsem možnost závodit na mistrovství ČR.

Mezi další rozšířená bojová umění patří třeba judo. Čím se od něj karate liší, případně v čem je lepší?
Radek: Je velice těžké srovnávat tyto dva druhy boje. Judo a karate jsou naprosto odlišné styly. Největší rozdíl je ve skladbě výcviku a různorodosti technik.

Víš ještě o dalších bojových uměních, které lze v Liberci provozovat?
Radek: Vím, je toho dost a myslím si, že i na celkem slušné úrovni. Je tu Taekwondo, Judo, Kickboxing, MMA(=mixed martial arts), Systema. Dále i Brazilian jiu - jitsu nebo Sambo.

Tak to je opravdu z čeho vybírat. Většina lidí se učí bojové umění kvůli sebeobraně, které z nich dokáže člověka nejlépe ochránit?
Radek: To je velice těžké říct, každý styl je zaměřen a vypracován k dokonalosti. Hraje zde ale velkou roli psychická stránka jedince, když ten útok nastane. Já osobně jsem zastáncem toho, že je dobré to umět hlavně v postoji a na zem se vůbec s útočníkem nedostat, proto já bych doporučil Karate, Taekwondo, Systemu nebo MMA, i když tam je také boj na zemi.

Za jakou dobu se může člověk vypracovat, aby dokázal úspěšně čelit silnějšímu násilníkovi?
Radek: Co se naučení do reálného použití týče, tak je to velmi individuální. A nedá se to takhle říct přesně za jak dlouho.

Záleží u bojových umění na věku, kdy se jim lidé začnou věnovat, nebo to není prakticky věkem omezeno?
Radek: Tady je dobré si uvědomit, co od toho očekávám. Pokud chci závodit, tak je lepší začít v mladším věku, ale není problém začít závodit v 18 letech, jenže je už těžší prosadit se, když nemáte dostatek zkušeností jako vaši soupeři. Pokud to chcete dělat jen proto, abyste se nemuseli bát jít večer sami po ulici, tak není problém začít třeba ve třiceti, ale bude to dlouhá cesta :)

Jan Vajsejtl