Jen těžko bychom hledali Liberečana, který ještě nikdy nebyl v plaveckém bazénu. Bazén k městské kultuře zajisté patří. Většina studentů na naší škole ho navštěvovala už se svými rodiči a pravděpodobně ho budou navštěvovat i se svými dětmi.

    Já tedy ano. Ale tu v bazénu jsem navštívil jen opravdu párkrát, protože to byl vždycky silný zážitek. Pokud si chce někdo opravdu naplno užít kult saunování, jakožto tělesné očisty snad od středověku, určitě by měl, nebo už navštívil saunu v aquaparku v Babylonu. Tam to má opravdu úroveň, když tedy potlačíme své architektonické cítění a nezvedáme zrak příliš na strop, na trubky vzduchotechniky, pnoucí se mezi dekoracemi v africko-libereckém stylu. Nevýhodou je vyšší cena, ale myslím, že poskytovaný  servis a časově neomezená doba návštěvy je ceně adekvátní.
    V sauně v libereckém bazénu se ale často touha po požitku smyslů změnila na posezení v louži potu po kdovíkom před vámi. Když si vzpomenu na některé zvyklosti především starších návštěvníků tamější sauny, v hrubém rozporu se saunovacím řádem a také v silném rozporu se základními hygienickými návyky, dělá se mi mírně nevolno. Ono totiž při odpočinku na lavici sledovat zpoceného, postaršího, silně chlupatého pána, který se ani neosprchuje a čile bez rozmyslu skočí do bazénku na zchlazení, kam musí všichni, a poté si ještě vyždíme plavky o zábradlí, v místech, kudy chodí také všichni... Člověk si řekne, zda by neměla být v sauně jakási ochranka, která by dohlížela na správný postup saunování v zájmu všeobecné spokojenosti návštěvníků.
    Ale možná je tu nová éra. Na dveřích sauny je zřetelně napsáno, že bez prostěradla vás tam prostě nepustí a že při naplnění kapacity sauny si provozovatel vyhrazuje právo další zákazníky do sauny nevpustit. Poznámka o dodržování hygieny je samozřejmostí. Konečně. Možná se tam zas někdy zajdu opatrně podívat, ale ještě si to rozmyslím.

Lukáš Jomrich