Den Sv. Valentýna se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery. Je to den, kdy se dávají dárky, květiny, různé sladkosti a přáníčka, na kterých jsou srdíčka jako symboly lásky.
    Tento svátek je nejspíše odvozen od svátku Lupercalia, který byl slaven ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.
    Legenda také praví, že den Sv. Valentýna byl slaven až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval vojákům, aby se ženili. Bál se totiž, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje, ale Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Později byl zatčen a popraven právě 14.února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
    Tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, který je známým výrobcem vánočních přáníček, ocitl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky.

    Byl jednou jeden Kelímek od jogurtu. Byl osamělý ve skladě plným plastů a odhozených věcí. Bylo mu smutno a přál si potkat spřízněnou duši. Elpíčka místo, aby mluvila, zpívala, části počítačů mluvily jen v jedničkách a nulách, a herní konzole vydávaly divné zvuky. Kelímek byl prostě sám....
Jednou, za sychravého dne, se kelímek vydal na obchůzku skladu. Doslechl se, že prý přijedou obludy, a začnou uklízet sklad. Kelímek byl ale ve skladu rád, i když byl sám a neměl si s kým povídat. Jenže dnes se to mělo změnit... Když přišel k vratům do vnějšího světa, všiml si díry, která se zde udělala. Zrovna tam zatýkala voda z ulice, a v tom se to stalo... V koutku u vrat ji uviděl. Sněhově bílou, s červenými jahodami na obalu. S kousky ovoce uvnitř. Byla to láska na první pohled. Přešel k ní. Asi spala, zálibně se na ni koukal. Pak se rozhodl, že ji přenese do svého domečku ze staré počítačové skříně. Položil ji do postele, plechovky od sardinek, a přikryl ji alobalem. Sám se posadil do křesla, lehce upravené hrací kostky, a pozoroval ji. Po nějaké době se zachvěly její řasy a otevřela oči. Byla překvapená, kam se to dostala. Oči jí padly na našeho Kelímka. Byl jednoduchý, bílý a již umazaný od pobytu ve skladu. Ale měl něco v očích, něco zvláštního, co ho dělalo výjimečným. Kelímek se ošil pod tíhou jejího pohledu a sklopil oči. Na strachách trošku zrůžověl. Kelímka se zvedla a přešla k němu, chytla ho za ruku a pohledem děkovala za záchranu. Kelímek nevěděl, co má dělat. Byl ve skladu už dlouho a nevěděl, co se od něho čeká. Proto ji trošku zatáhl, a začal ji provázet po skladu. Ukázal jí počítače, herní konzole, elpíčka i ostatní obyvatele skladu.
    Když procházeli okolo jedné hromady harampádí, vyrazil z té hromady drát a obtočil se kolem kelímku. Začal ho škrtit a mačkat. Kelímek jen koulil očima plnýma strachu a bál se, co bude. Kelímka však byla kelímka činu a ve vedlejší hromadě našla malý kordíček, napichovátko na jednohubky. Přiskočila k drátu a zapíchla ho. On ochabl a uvolnil tak Kelímka ze sevření. Byla to velká úleva pro oba. Poděkoval Kelímce a vydali se zpátky do jeho příbytku.
    Po odpočinku se opět vydali do džungle skladu. Navštívili strýčka Televizi. S tím jediným byla řeč. Byl  hodný a pustil jim reklamy s jogurty. Obludy je tam požíraly, byl to hotový horor! Nakonec slečna Kelímka skončila v objetí Kelímka, ten ji musel utěšovat po tom, co zhlédli reklamu s jahodovým jogurtem, kterého zabila jedna z těch oblud, které je rozdělávaly. Kelímek měl to štěstí, že ho jenom vyjedly a nakonec skončil tady. Spoustu jeho kamarádů z chladničky neskončilo tak dobře, byli vyhozeni do odpadků a zrecyklováni.
    Strýček Televize viděl, jak je to rozrušilo, tak přepnul na program o ovoci, a několikrát opakoval pasáž o jahodách. Kelímek měl stále Kelímku u sebe v objetí a kolíbal ji. Večer se uložili ke spánku do plechovky od olejovek a ponořili se do říše snů.
    Další den byl podobný tomu předchozímu. Hlavně se Kelímek a Kelímka procházeli po skladu a poznávali se.
    Jednoho dne jim do jejich idylického života vtrhly obludy. Ráno je probudil hluk, když vyšli z příbytku, viděli jasné světlo a obrovský náklaďák. Také slyšeli hlasy těch oblud, naštěstí byly ještě daleko, ale do odpoledne se značně přiblížily. Kelímek sbalil nejnutnější věci a přesunuli se na konec skladu, co nejdále od oblud.
    Třetího dne od jejich příchodu už moc harampádí nezbylo. Odstranily strýčka Televize, i herní konzole nebo části starých počítačů. V podvečer téhož dne se obludy dostaly až ke Kelímkovi a Kelímce. Ti již nemohli nikam utéci, seděli v objetí u stěny a čekali na konec, ruku v ruce.
Dostali se do popelářského vozu, byla tam spousta plastu, kelímky, propisky, pravítka, kyblíky a spousta dalších. Kelímek a Kelímka se tak dostali do třídírny odpadu a šli na recyklování. Dnes jsou Kelímek a Kelímka společně, v jednom plastovém srdci, které slouží jako ozdoba v květináči.

    V podstatě můžeme říct, že existují dva typy žárlivosti. Taková ta, která nás potěší a zahřeje u srdíčka, když jsme například s partnerem v nějakém klubu a podívá se na nás někdo jiný a on znejistí a koukne po nás takovým tím pohledem "nezapomeň, že tu jsem s tebou JÁ!", a pak je tu ta žárlivost, která už je chorobná a omezuje nás.
    Podle některých odborníků je žárlivost citem, který má na svědomí řadu těžkých zločinů, jako je například vražda nebo únos, protože většinou vzplane takovou měrou, že potlačí všechno rozumné uvažování.
    V osmnáctém století jeden francouzský filozof, zda ho tak můžeme nazývat, tvrdil, že žárlivost vzniká pochybností o sobě samém. Lidé nechtějí být sami a tak se snaží k sobě někoho připoutat i proti jeho vlastní vůli, ale vážně - je tohle láska? 
    Znala jsem jednu slečnu, která chodila s přítelem asi 2 roky, pak se s ním chtěla rozejít, protože ji podváděl. Naopak on, místo toho, aby přiznal svou chybu a nechal ji jít, jí začal vyhrožovat, že jestli ho opustí, tak se zabije. V tomhle případě jsou dva paradoxy - on ji podváděl a omezoval, ale přesto s ní chtěl dál být. Myslíte, že takový vztah má cenu?
    Nikomu se nelíbí, když ho drahá polovička 50x denně zkontaktuje, aby zjistila, co dělá a s kým je, aby mu četla smsky, co si píše s přáteli nebo dokonce četla zprávy na facebooku. To se prostě nedělá. Vztah je především o důvěře.
    Tím chci říct, žárlit je lidské, ale vše má své meze. Můžete ji brát jako strážce vaši lásky, ale většinou je důvodem jejího rozpadu.

    Tento film Na Sv. Valentýna neboli Valetine´s day jsem viděla téměř před rokem a moc se mi líbil. Ráda bych vám ho doporučila zrovna na den Sv. Valentýna. Jde o romantickou komedii od režiséra filmů jako je Pretty Woman nebo Nevěsta na útěku, kde se objevuje spousta známých herců. Příběhy postav ve filmu se střetávají a prolínají zrovna na Sv. Valentýna v Los Angeles. Každá postava řeší trable s láskou nebo milostné problémy v různém věku.
    Mezi aktéry patří například zaneprázdněný květinář (Ashton Kutcher) a jeho nejlepší kamarádka, učitelka (Jennifer Garnerová), která má poměr s ženatým mužem, lékařem (Patrick Dempsey). Jako další obchodník (Bradley Cooper) a vojenská velitelka (Julia Roberts) na dovolené vedou dlouhý rozhovor během mezinárodního letu. Vystupuje zde i mnoho dalších herců jako je například Jessica Alba, Eric Dane, Jamie Foxx, Anne Hatway, Taylor Lautner, Taylor Swift, Emma Robert a další.