I když slova "jazyková škola" v názvu té naší školy nejsou určena přímo pro nás, určitě se tam hodí. Naštěstí nejsme nuceni se učit, jako na nějakých gymnáziích, kromě češtiny další tři cizí jazyky, ale oni ty dva úplně postačují. Učí se zde angličtina, němčina a francouzština. První dva jmenované jsou zde i jako jazyky hlavní - dlouho tomu již tak ale nebude, protože AJ se pomalu, ale jistě u všech mladších ročníků stává jazykem číslo jedna. Já, který mám možná jako jeden z posledních hlavní jazyk NJ, se tedy stanu takovým "posledním žijícím exemplářem tohoto druhu".  Pokusil jsem se proto zamyslet nad otázkou, co za tím stojí.
   Pokud nebudu počítat ruštinu, která zde byla za komunistů dlouho ukotvena jako první cizí jazyk, který se ale nedal označit jako dobrovolně zvolený, tak zde má nejsilnější tradici jako cizí jazyk němčina. Avšak tento jazyk za sebou ve vztahu vůči nám také nemá nějak růžovou minulost. Stále si nese břímě války, která se nám vybaví při poslechu slov jako Führer, Fraulein nebo heil. Historie toho jazyka u nás ale sahá ještě dál do doby před národním obrozením, kdy se NJ málem podařilo zničit náš jazyk český. O tom, zda je NJ jazykem pěkným, tvrdým, panovačným či jakýmkoliv, by se asi dalo debatovat dlouho - zřejmě bez jakéhokoliv jasného výsledku. Faktem je, že velký počet německých slov se v našem vyjadřování zabydlel. Vezměte si například štrůdl, zmerčit, štrikovat nebo háro. Všechna tato slova pocházejí z NJ, ale mají ještě něco společného. Nejčastěji je uslyšíte z úst prarodičů nebo jiných starších lidí. Naše generace použije tyto slova už jen zřídka. Z toho lze jednoduše vydedukovat, že NJ se pro nás stala takovým jazykem minulosti.
   Když je němčina minulostí, co je tedy cool? Stačí si zapnout televizi (love, family nebo cinema?) a je hned jasné, že zde vládne angličtina. AJ je světový jazyk a tento trend není jen v ČR. Nedivil bych se, kdyby se AJ mluvilo všude na světě, ale není tomu tak již dnes? Koná-li se nějaká akce kdekoliv na světě, tak je hlavním komunikačním jazykem právě angličtina. Anebo si vezměte výměnné pobyty přímo na naší škole. Jakým jazykem se domlouvá Čech s Belgičanem - jejich národní jazyky ustupují simple angličtině. Ta má ale tuto úžasnou roli, že zprostředkovává domluvu mezi naprosto odlišnými jazyky, kdy se sebou může mluvit Číňan a Čech bez jakéhokoliv tlumočníka. Na druhou stranu nevěřím na to, že by angličtina dokázala zahubit národní jazyky, jako je ČJ nebo NJ.
   Dnes, tedy v době, kdy je znalost AJ už standardem, se často, například při shánění práce, stává schopnost domluvit se ještě dalším cizím jazykem významným plusem. Když si vezmeme konkrétně NJ, tak ta je u nás žádaná kvůli velkému počtu německých nebo s Německem spolupracujících firem. Ono přirovnání, že česká ekonomika je prakticky 17. spolkovou zemí Německa, není smyšlenkou. Reálně ale opravdu třetina (!) vývozu z ČR míří do Německa.
   Pokud se vrátím na začátek k otázce prvního a druhého jazyka, tak přesto, že uznávám, že AJ je nejdůležitější, tak nesouhlasím s tím, že se jí člověk proto musí učit jako jazyk první. Proč? Ti, co mají jazykovou kombinaci AJ/NJ, mi určitě dají za pravdu, že NJ je co do naučení gramatiky jazykem těžším. Vezměte si skloňování sloves, (ne)odlučitelné předpony nebo všudypřítomné členy. Takové věci AJ nemá nebo je jejich použití o dost jednodušší. Samozřejmě, že má jiné "výmysly", ale za sebe musím říci, že mi pořád přijde jednodušší než NJ. Právě proto zastávám názor, že když se člověk začne učit nejdříve NJ a má talent nebo silnou vůli a úspěšně se s ní popere, tak pro něj může být AJ, s nadsázkou řečeno, takovou "procházkou růžovým sadem".
   Ovšem jak už to v životě bývá, tak je to věc individuální, a pokud se zrovna trápíte, ať už s jakýmkoliv cizím jazykem, tak si můžete říct, že ten snad nejsložitější (a nejkrásnější?) jazyk, díky tomu, že jste Čech, už umíte. ;-)

Jan Vajsejtl