    Dnes se vypravíme do 13. století, přesněji do roku 1278, za vlády Přemysla Otakara II., zvaného král železný a zlatý. Nazýván byl tak proto, že byl velkým válečníkem ve zbroji a vlastnil též velké bohatství.
    Příčina bitvy tkvěla v území Štýrska a Rakous (dnešní severní Rakousko), jelikož Přemysl vlastnil tato území neprávem. Rudolf Habsburský, nově zvolený římský císař, nařídil vydat tato území a Přemysl musel přistoupit na Rudolfovy podmínky.
    Tyto podmínky však po dvou letech porušil, a tak obě strany vytáhly do boje a střetly se v bitvě na Moravském poli u městečka Dürnkrut. Přemysl se svojí armádou čítající asi 25 000 mužů stojí proti Rudolfovi se 30 000 muži. Jako první se dává do pohybu habsburská jízda. Přemysl posílá do boje svou jízdu se dává do pohybu habsburská jízda. Přemysl posílá do boje svou jízdu těžkooděnců a první nápor odráží. Poté nastupuje habsburské vojsko. Dojde k líté řeži, v obrovské bitvě umírá mnoho českých, ale i habsburských vojáků, a po 2 hodinách bitvy se zdá, že Přemysl má navrch. Zažene nepřítele až k potoku Weidenbach, zde ovšem Přemysl místo pronásledování volí taktiku stáhnout se a to se mu stává osudným. Do zad se mu totiž zcela nenápadně vplíží další habsburské vojsko. Zahnaní Habsburkové získávají odvahu a ženou se zpět do boje. A český král se najednou ocitá v obklíčení!
    Několik Přemyslových nejbližších spojenců se se svými vojsky snaží zachránit a prchají z bitvy, ale hrdinný český král se nevzdává a bojuje dál, do poslední kapky krve. České vojsko je rozprášeno a Přemysl se vzdává. Rudolf Habsburský dává pokyn o ušetření jeho života. Je však pozdě. Nemilosrdní habsburští vojáci ho surově ubijí k smrti.
    V této bitvě padlo podle odhadů 10 000 Čechů a 6 000 Rakušanů. Tak končí král železný a zlatý. Štýrsko a Rakousy se tak definitivně stávají součástí habsburské říše.