OSOBA vejde do třídy s menším zpožděním, většinou s mnoha sešity či písemkami v ruce. Vždy si také přinese notebook. Přivítá se s třídou, pro kterou je tato OSOBA příjemnou změnou oproti jiným profesorům. Poté se celá třída rozmluví někdy i na několik minut, zatímco si OSOBA zapisuje do notebooku. Do všeobecného hluku se buďto rozdávají písemky anebo OSOBA zadává práci z učebnice. Na začátku připomene anebo se zeptá, co se probralo minulou hodinu. Studenti si přečtou další látku, z které ale nezkouší, ale bere ji spíše jako doplněk ke svému vlastnímu výkladu. Na tabuli poté promítá novou látku, kterou si studenti zapisují do sešitu. Jako živou ukázku vždy OSOBA předčítá úryvky z další učebnice. Občas vyzve ostatní studenty, aby předčítali oni. K vysvětlení obsahu vždy vyzve někoho ze studentů neoblíbenou větou: "Co tím chtěl ten a ten říci?"
   Nakonec shrne obsah tím, že v každém úryvku je vlastně nějaké a hodně často stejné poučení jako například v Desateru. Nebojí se se studenty zasmát a ochotně vysvětluje vše, čemu studenti nerozumí. Studentům docela rozumí a snaží se jim látku přiblížit. Na konci hodiny vyžaduje opětný pozdrav, tedy aby se studenti postavili.