V Tipsport areně v Liberci se v pondělí 14. 5. uskutečnil koncert Alexandrovců. Toto turné bylo poslední do roku 2015. Pěvecký a taneční soubor navštívil Českou republiku již několikrát. Zpívali spolu se slavnými českými osobnostmi, například s Karlem Gottem. Letos si s nimi zazpívala Bára Basiková a na vybraných koncertech se k ní připojil Martin Chodúr. Tato událost byla někdy označovaná jako největší kulturní událost roku 2012.
    Koncert začíná v 19:00 hodin, a jelikož tam naše rodina chtěla být s předstihem, vyrazili jsme o něco dříve. Toto jistě napadlo více lidí, a tak se dostáváme do kolony aut, která stojí na dálnici. Čekáme tu asi třičtvrtě hodiny a opravdu jsme z neustálého popojíždění nervózní. Někteří lidé to vzdávají, odstavují auta u silnice a do areny jdou pěšky. My jsme trpěliví a nakonec parkujeme na docela dobrém místě. Máme jen deset minut do začátku koncertu. Hledáme naše místa a usedáme do hlediště. V mumraji jasně pozorujeme, že většina diváků jsou senioři. Já jsem odhadovala více lidí této věkové kategorie. Zbytek tvoří ve středním věku, pouze málo mladých lidí.
    Arena je dokonale zaplněná, někteří lidé jdou pozdě, a tak vstupují do sálu na začátku koncertu, který Alexandrovci zahájili umístěním vlajek České republiky a Ruské federace do držadel na kraji pódia.
    Koncert uvádí Jiří Klapka, předseda České asociace rusistů. Na začátek zdraví město Libereca koncert může začít.
   Soubor začíná písní Poluško pole. Občas objevují tance, například ukrajinské, Kozácká kavalerie nebo Škatulka. Zajímavou podívanou nabízí také hra na balalajku. Bára Basiková zpívá Veni Domine, Co na tom je tak zlého a píseň z muzikálu Evita Utiš se má Argentino.
    Mezi převážně ruskými folklorními a válečnými písněmi se objevují i Lady Carneval nebo italské písně z oper a Radeckého marš. Jako sladká tečka na konec znějí písně Kaťuša, kterou zpívá nejmladší členka souboru Valerie Kurniškina, zvaná děvčátko Leri a Kalinka, kterou zpívá Mistr Kalinka Vadim Ananěv.
    Koncert má viditelný úspěch, diváci tleskají do rytmu a zpívají s Alexandrovci. Když koncert ve třičtvrtě na deset končí, mám vážně skvělý pocit, který zkazil jenom fakt, že nějaký hloupý řidič zaparkoval své auto zrovna za naše, i když místo pro parkování byla viditelně oddělené.

Kateřina Zlesáková

   Nenaplněné sny o životě hledal ve svých sbírkách básník Ivan Blatný, po jeho vzoru letos už podruhé i amatérští herci souboru Po přechodu v pondělí v Malém divadle. V režii sedmnáctileté Elišky Říhové, studentky gymnázia F. X. Šaldy, a pod záštitou stejnojmenného divadla vzniklo zhruba před rokem představení Hledání přítomného času.
   Osm mladých herců se na jevišti hodinu snažilo předvést dřinu, náročnou přípravu, dosavadní úspěchy, ale také zmatky, které cestu až do divadla předcházely. „Původně jsme zkoušeli ve V-klubu, ale tam to kvůli určitým lidem nefungovalo, tak jsme to museli zabalit," vysvětluje Eliška Říhová. Studenti to jen tak nevzdali a vyhlédli si jako asistenta režie „velkého" herce z divadla F. X. Šaldy, Přemysla Houšku. „Napsali jsme mu dopis, který jsme mu dali na děkovačce po představení Lakomec, on nám odepsal a vznikla naše spolupráce. Přibrali jsme chybějící herce a začali tady v divadle zkoušet," doplnila. Pro Elišku to byl scénáristický debut. „Měla jsem určitou představu, co bych s těmi lidmi chtěla dělat, tak jsem si řekla, že si scénář napíšu sama," dodala. Během vzniku hry se měnilo i obsazení. „Jen tři herci toho byli součástí od úplného začátku. Pořád se měnily postavy anděla, klauna a zbabělce," vzpomíná mladá režisérka. „Já jsem se ke své postavě dostal právě přes Přemka, se kterým hraji karty. Chyběla jim do představení jedna postava, tak mi roli nabídl," řekl Leoš Kopecký, představitel smutného klauna bloudícího v nekonečnu. A nebyl jediný. Do nekonečna se dostávají také tři navzájem neznající se Dívka, Zbabělec a Básník. Jejich životy spojuje jedno - veliký nenaplněný ideál, který mají právě v nekonečnu společně najít za pomoci anděla. Po necelé hodině ho happyendovsky naleznou, a doslova kráčí současně (i když někteří značně rychleji) k novým životům obohaceni o jedno velké společné dobrodružství.
   Přes všechny zkoušky a přehlídky v Turnově a Ústí nad Orlicí měli herci viditelnou trému po celou dobu. Rozhodně na sobě ale plánují pracovat a dostat se až do činoherního klubu.  „Myslím, že když budete stát za tím, co jste udělali, za touhle poctivou prací, tak se nemáte čeho bát. Ten posun je tam hrozně znát. Jste úžasní," říká hercům po představení s úsměvem Radvan Pácl, který prostřednictvím projektu Činoherní klub uvádí, vybírá z amatérského divadla soubory, kteří mají na to stát se členy činohry. Doufejme, že se herci po chvále odborníka nenechají unést. Byla by to škoda, protože představení potřebuje dopilovat snad ve všech ohledech.
   Další hra bude podle Elišky s tématem Bílé růže, které podle ní přiláká do divadla všechny věkové kategorie. „Byla to protinacistická skupina studentů z Mnichova, kteří za druhé světové války bojovali proti Hitlerovi tím, že tiskli letáky a psali různé nápisy po zdech v Německu," říká.

Lenka Prágrová
(Zpracováno pro MF Dnes)