Dnes vás vezmu do roku 480 př. n. l., k řeckým „horkým branám“, neboli k bitvě u Thermopyl.
Persie, v té době jeden z nejmocnějších států, si podrobila už nespočet zemí v Asii, a teď chtěla dobýt i Evropu. Cestu jí zahradilo Řecko. V prvním tažení krále Dareiose I. byli Peršané poraženi v bitvě u Maratonu v roce 490 př. n. l. Na trůn poté nastoupil syn Dareia – Xerxes I., který se chtěl pomstít za porážku a potupu perského národa.
Nashromáždil vojsko čítající 200 000 bojovníků a vyrazil do Řecka. Během jeho tažení se mu řecká města vzdávala jedno po druhém. Spartský král Leónidas musel tomuto zabírání Řecka zabránit. Vyžádal si pouhopouhých 300 Sparťanů – svých starých spolubojovníků. Sparťané, vyzbrojeni dlouhými kopími, bronzovými štíty a meči, odění do červeného pláště, potom rychle vyrazili směrem k Thermopylám. Během cesty se k nim přidávali další bojovníci, Athéňané, Thespané a mnoho dalších, celkově na 5 000 Řeků.
Thermopylská úzká soutěska byla výborně zvoleným místem bitvy, místo totiž z jedné strany ohraničovaly vysoké hory a z druhé strany moře, takže zde Peršané nemohli využít ani svou početní převahu, ani jízdu. Samotný průsmyk však bránilo pouze 300 Sparťanů a 700 Thespanů, kteří většinou vyčkávali v záloze a do boje se pustili teprve, až začalo být Sparťanům horko; ostatní byli v horských oblastech, střežící cesty a průsmyky.
Před bitvou poslal Xerxes své zvědy, aby zjistili početní stavy Řeků. Jenže Sparťané se o zvědy vůbec nezajímali, cvičili se a čistili své zbraně, nebo se dokonce česali. Xerxes nevěděl, co si má o prapodivném chování Řeků myslet. Čtyři dny čekal, a když jim nabídl, aby se vzdali, Řekové se mu jen vysmáli. To ale Xerxa rozlítilo, a vyslal na ně svou armádu s tím, aby je zajali. Řekové první útoky Peršanů odrazili s nevídanou lehkostí, během prvního dne pobili přes 15 000 Peršanů a jejich ztráty dosahovaly ne více než dvacet Sparťanů. V průběhu prvního a druhého dne Xerxes vysílal stále nové a nové síly, musel dokonce povolat i svou nejlepší jednotku - „nesmrtelné“, jenže ani ti nedovedli zlomit odpor Řeků.
Osudným se jim tak až stala zrada Efialta, který výměnou za bohatsví ukázal Peršanům stezku, jež je dovedla do zad Sparťanů. Ti Řekové, kteří ji bránili, se zozprchli a Řeky už čekala jistá porážka. Leónidas alespoň odeslal domů ostatní muže a se svými zbylými Sparťany a Thespany čelili jisté smrti.
Pili obejít, a tak Řekové způsobili Peršanům další neskutečné ztráoslední útok započal však dříve než Peršané stezku stačty, pak jim ovšem konečně Peršané vpadli do zad a všichni Řekové, včetně Leónida, padli. Tuto bitvu sice vyhráli Peršané, ale za cenu neskutečně velkých ztrát (padlo 30 000 Peršanů a pouhých 1 000 Řeků), které Řekům významně ulehčili zvítězit v té nejdůležitější bitvě, v bitvě u Platají.