Jedno z nejdiskutovanějších témat při začátku olympiády. České holínky vyrazily světu dech, protože Češi pro jednou vyměnili svůj klasicky sarkastický a škodolibý úsměv za mírně anglický. Někteří je obdivovali, jiným se nelíbila narážka na britské počasí, ale hlavně se o nich mluvilo.
Když se poprvé ukázala kolekce, kterou měli Češi obléknout na olympiádu, většina lidí to odsoudila. Nelíbily se jim tyto holínky a i taková autorita ze světa módy, jako je Ada z Módního pekla (www.modnipeklo.cz), nad nimi ohrnula nos. I v diskuzi pod tímto článkem narostla kupa komentářů, kde dotyční kritizovali naše oblečení. A já si řekla: „Není to tedy nic moc, ale je to české, tudíž nejlepší.“ Holínky mi nevadily, to spíše legíny pod sukněmi českých olympioniček.
   Pak přišel ten večer, kdy několik milionů lidí usedlo k obrazovkám, někteří rovnou na stadion, a sledovali defilé sportovců ze všech možných států. A všichni samozřejmě čekali na Českou republiku. Česká výprava s rozzářenými úsměvy vykročila v holínkách a i komentátor stanice BBC si jich povšiml. Kamera se na ně zaměřila a já jsem české sportovce litovala - vždyť se jim musely děsně potit nohy!
Ve zprávách se o holínkách hodně mluvilo a i já jsem se podivila, jaké nadšení takové holínky vzbudily, ale samozřejmě, bylo to originální jako Česko samo. A pak jsem si opět vyhledala stránky Módního pekla, protože jsem chtěla vidět, jak se na to tváří sama hlavní pekelnice Ada. Žádný nový článek jsem nenalezla, zato v diskuzi pod oním původním článkem se situace rapidně změnila. Lidem se najednou naše holínky líbily. Nevím, jestli to bylo názorem okolního světa nebo proměnou názorů samotných lidí, ale udivilo mě to.
   Potřebujeme souhlas světa, abychom se sebou byli spokojeni? Nebo potřebujeme spíše jiný náhled na věc, takový náhled, který na první pohled nevidíme a který nám ani na mysl nepřijde?

Kateřina Zlesáková

   Náš liberecký bazén byl konečně po odstávce otevřen a je v něm spousta nové zábavy. Přistavili tam novou širokou nerezovou skluzavku pro děti, předělali plavecký bazén a vybudovali novou vířivku. Novinkou také je „KNEIPPÚV“ chodník, který má jak horkou, tak i studenou vodu a jsou v něm oblázky. Je zde potápěčská věž hluboká 8,5 metrů, takže můžeme sledovat i výcvik potápěčů, případně  absolvovat  kurz nebo jen potápění vyzkoušet. Rozhodně to všechno stojí za to.
   Také by vás mohlo zajímat, že liberecký bazén byl otevřen 1. května 1985 a má nejdelší tobogán na území mezi Moskvou a Mnichovem,  měří totiž 150 metrů.

Tereza Tomsová

   Dle výskytu obličejů politiků na metru čtverečním je v současnosti i lidem, pro které je „politika“ sprosté slovo, jasné, že se nám blíží nějaké volby. Tentokrát to budou volby krajské. Budeme volit zastupitele a hejtmana Libereckého kraje.
  S blížícími se volbami současně stoupá intenzita informačních akcí a to nejen samotných politických stran. LOS (Liberecká občanská společnost) spustila web na adrese volebnimajak.cz, který má posloužit hlavně mladým lidem pro seznámení se všemi kandidujícími stranami na jednom místě a případně i zodpovědět otázky „Proč je důležité volit?“ nebo „Jak volit?“.
   Z proběhlých akcí lze zmínit třeba volební tramvaj, do které jste mohli nastoupit 12. 9. a popovídat si v ní přímo s kandidujícími politiky. Následovala diskuze s kandidáty na hejtmana v Krajské knihovně a v průběhu voleb se bude možné zapojit do dobrovolnické akce „72 hodin pro náš kraj“. O dalších akcích v našem kraji se dočtete na hrajemeonaskraj.cz.
   Neváhejte tedy a jděte k volbám, které se konají 12. a 13. října, informovaní. Hlasy mladých lidí či prvovoličů se můžou i v krajských volbách stát těmi rozhodujícími, jelikož v minulosti byl zájem této skupiny lidí o volby minimální, i když ovlivní jejich život na další čtyři roky.

Jan Vajsejtl