Koncem září jsme měli možnost přivítat v Liberci studenty z Obchodní akademie v Dolném Kubíně. Tato družba má již dlouholetou tradici a ustálila se i její podoba - jeden rok se vydávají studenti z naší školy na Slovensko a další rok je tomu zase naopak.
Slovenští studenti přijeli ve čtvrtek odpoledne a byli ubytováni na kolejích v Harcově. Studenti z našich řad, kteří se rozhodli prožít necelé dva dny v jejich přítomnosti, měli přijít právě do harcovských kolejí na sedmou večerní. Kvůli této pozdní hodině se nás dostavilo pouze „sedm statečných“, ale naše odvaha se nám vyplatila. Ve čtvrtek večer jsme se slovenskými studenty vyrazili do víru našeho „velkoměsta“. Jim připadal Liberec opravdu velký, jelikož Kubín je proti němu podstatně menší. Prohlédli jsme si centrum města s večerní radnicí a také obchodní centrum Forum. Poté jsme se šli jejich slovy posadit do „krčmy“, kde jsme si nejen kvůli prohibici, ale i kvůli nízkému věku většiny z nás dali pouze čaj či čokoládu.
V pátek ráno jsme se všichni sešli ve škole, kde byla jak nám, tak i našim slovenským přátelům paní profesorka Fabiánová pověděla něco o historii těchto výměnných pobytů, která sahá až do 70. let. Poté jsme provedli Slováky po třídách a po celé budově, která se již připravovala na výměnu oken, tudíž ne všechny učebny vypadaly jako obvykle. V dopoledním programu následovala prohlídka městské knihovny nebo krajského úřadu. Tam jsme vystoupali až na střechu, takže jsme si užili pohled na Liberec z ptačí perspektivy. Tento jsme si zopakovali ještě odpoledne, když jsme hleděli na naše město z Ještědu. Na výstup k vrcholku Ještědu si budou Slováci ještě dlouho pamatovat, většina z nich totiž zvolila cestu přímo k vrcholu po kamenech. Naštěstí to nakonec dopadlo pro všechny úspěšně. Z Ještědu nás autobus dopravil do zábavního centra Babylon, kde jsme zhlédli několik filmů v XD kině. A protože to byly minifilmy (trvaly asi 7 minut) většinou strašidelné, měl jsem možnost na vlastní uši poznat smrtící řev několika Slovenek.
V sobotu měli Slováci program již samostatný. Navštívili Prahu se všemi jejími památkami, nevynechali orloj či Pražský hrad.
Ač si nejsme se Slováky jako národy moc vzdáleni, při takovém pobytu zjistíte, že není vždy jednoduché rozumět všemu, co říká ten druhý. S jazyky si užijete i plno zábavy třeba při pokusech Slováků o slovo „řeřicha“ anebo naopak, když zkoušíte správně vyslovit slovenské ô. Překvapivé může být i zjištění, že drevokocůr není slovenská veverka.
I když byl pobyt Slováků u nás, i podle jejich slov, dosti krátký, tak se vydařil. My se můžeme těšit, že začátkem příštího školního roku budeme mít možnost podívat se na slovenskou Oravu.

Nudíš se po škole? Baví tě florbal, ale nechceš se přihlásit do nějakého klubu, protože se bojíš, že budeš hrát s profesionálkami a nebudeš stíhat

kvůli škole tréninky? Pokud ano, neváhej a přijď si s námi zahrát každou středu od 14:30 do tělocvičny OA. Hrajeme pouze rekreačně (nikoliv závodně) pod vedením paní profesorky Vohradské a tréninky jsou nezávazné a bezplatné.
Pokud máte zájem, nemusíte se nikde přihlašovat ani nic platit, stačí přijít ve středu na hodinku po škole. Holky, nebojte se florbalu! Udržíte si fyzičku, protáhnete si tělo a seznámíte se s novými lidmi.