Soumrak homo economicus je sotva stostránková publikace vydaná nakladatelstvím 65. pole a je prvním dílem z edice double, čímž se liší od klasického zpracování knih. Kniha má formu rozhovoru, který v tomto případě vede publicista Roman Chlupatý s českým ekonomem Tomášem Sedláčkem a kanadským matematikem Davidem Orrellem.
   Rozhovor se týká aktuálních témat ovlivňujících světové dění, avšak je veden s lidmi, kteří nejsou zatíženi mainstreamovými názory, jak to vidíme na stránkách novin, ale pohlížejí na problematiku z naprosto jiného a hlubšího úhlu.
    Diskuze se točí od ekonomie, která je Tomášovou doménou,  k jejímu propojení s matematikou, přesněji prací s pravděpodobností, kde zase dominuje David. Zbytečně se nezdržuje u detailů a drží se nad rámcem konkrétností. Ne zřídka se také dotýká filozofie a tím nabízí možná více otazníků než odpovědí.
   Jako ukázku bych zmínil zamyšlení nad posedlostí dnešní doby čísly. Sedláček s Orrellem zastávají názor, že čísla se pro nás stala novými modlami. Není se co divit, když se podíváme, co všechno určují predikce růstu HDP a změna těchto předpokladů v řádu desetin znamená, soudě z mnoha novinových titulků, úplnou katastrofu. V této souvislosti podotýkají, že se naprosto zapomíná na statistickou odchylku, která může být i v řádu zmiňovaných desetin. Tato změna, která v praxi znamená obrovský poprask, třeba na finančních trzích, ale ve skutečnosti vychází z naprosto absurdních důvodů. A v souvislosti s tímto tématem se vyplatí citovat Tomáše Sedláčka: „Lidé se s náboženskou úctou soustředí na věci, o kterých vědí, že je mohou klamat. A teď si vezmi, že tohle se děje jen dva roky (rozhovor byl veden v roce 2010, tedy dva roky od začátku finanční krize, pozn. red.) poté, co v podstatě všichni naprosto selhali při vykládání všech možných statistik a indexů včetně HDP; selhali při vyvozování závěrů těchto zbožštělých veličin.“
   Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přes internet za cenu 116 Kč (kosmas.cz). Jelikož se ale jedná o krátkou publikaci, která se přečte raz dva, je výhodnější si ji vypůjčit. Tuto možnost máte v Krajské vědecké knihovně.

Jan Vajsejtl

   Dva roky na galejích udělaly z Báthory jiného muže. Byl donucen přerušit pátrání po svém synovi a to v něm zanechalo prázdné místo. Poslední plamínek naděje se ztrácí v mozolech a hrbolatém povrchu dřevěného pádla. Znenadání se ale na scéně objevuje jistý muž, který Báthorymu naprosto zkříží veškeré dřívější i nynější plány…
   Pokud jsme o kapitánu Báthorym v první knize hovořili jako o netrefitelném nebo nepřemožitelném, v druhém díle, Brána Irkally, dotáhl řečené schopnosti téměř k dokonalosti. Už jen to, že kapitán dokáže s hrstkou vojáků čelit skupince největších a nejobávanějších zabijáků v celém orientu, hašašínům (někdy též assassinům, záleží, která jejich přednost je vyzdvihována – jestli požívání hašiše nebo mistrovské zabíjení). Tito válečníci v boji s kapitánem jakoby ztrácí svou schopnost šermovat, nenápadně se pohybovat, taktizovat nebo (jak jinak) střílet.
   Nekonečná hloupost všech nepřátel bude čtenáře doprovázet po celou knihu. Dokonce i největší nepřítel – bájná Pětice – vyšle na zničení nejlepšího sihira (cosi jako mág) pouze jediného z Pěti a ještě ke všemu Druhého.
   Mimoto udělal autor něco neuvěřitelného; spojil do jedné osoby „osvíceného“ světce a podivuhodně zručného válečníka, který se neostýchá nepříteli zákeřně podříznout hrdlo. Jedná se o osobu Čelebiho, podivuhodného učence z Osmanské říše, který má výřečnost hada a prohnanost lišky. Jen těžko na něm lze hledat něco „osvíceného“, jak se o něm vyjadřuje děj knihy.
   Za poslední výtku lze považovat odklonění od dějové linie, započaté v první knize, Strážcové Varadínu, – totiž hledání ztraceného syna v Osmanské říši. Báthory nechává svého vznešeného poslání kvůli hlášce úhlavního nepřítele a vydává se na nebezpečnou pouť s pološíleným mágem.
   Avšak děj samotný lze považovat za dobře zpracovaný a promyšlený. Na čtenáře zde čeká veliké množství překvapení a zvratů, a to ačkoli se většina postav bude jevit na první pohled černobíle (či, přihlédne-li se k autorovu stylu psaní, pouze „černě“). Ti, kteří se tvářili jako přátelé v konečném důsledku zradí a naopak. Jedna postava dokonce raději podlehne hlasu povinnosti, než aby pomohla hlavním hrdinům. V tomto díle navíc začíná převládat vícečetná dějová linie (paralelní příběh více postav).
   Co určitě nechybí, je napětí a strhující zápasy plné krve a násilí. Zrádné přepadení v jeskyni fanatiků, nebo kompletní vyvraždění pouštní vesnice (ženy, děti, starci,…) – to vše můžete nalézt v knize Brána Irkally. Ušetřeni pochopitelně nezůstanou ani milenci, kteří jsou autorovým perem donucení proti sobě bojovat.
    Není tu nouze ani o tajemství a skoro hororové záhady  - například je skvěle popsané objevení a první použití záhadného démona hluboko v hrobce Irkally.
   Zajímavá je také autenticita krajiny a lokací, jimiž hrdinové putují nebo zmínky o divokých kmenech a jejich zvycích, které v daných oblastech žijí. Autor zde vlastně spojil legendy a povídačky a vložil je do jediného díla. Výsledek už musí posoudit sám čtenář.
    Pozoruhodná je také autorova znalost střelných a jiných zbraní z té doby. Z knihy je cítit, že autor ví, o čem píše. Ráže, dolety i chování střel po výstřelech – všechno je tam skvěle zobrazené a popsané.
   Povrchní děj a zápletka. Nelze tam hledat jakoukoli hloubku. Postavy jsou nadhodnocené a nesmyslně zručné nebo výřečné. Pro milovníky krvavých soubojů plných hrdinů, bez jediného škrábance vycházejících z bitevní vřavy, a tupých nepřátel, je tato kniha jako stvořená!

Jirka Jirkovec