Juraj Čevenák
Dobrodružství kapitána Báthoryho - Ďáblova pevnost

Po útěku z benátského zajetí směřují kapitán Báthory a Voronin (dříve Kuzgun) do Mezimuří (oblast v Chorvatsku) – krvavé hranice mezi Uherskem a Tureckem. Snaží si vydobýt přízeň místního bána a později po jeho boku táhnou na trestnou výpravu. Kapitán se na místním dvoře nečekaně zamiluje do bánovy dcery Jeleny. Avšak zdá se, že místní situace je komplikovanější, než se na první pohled zdálo. Ke všemu to vypadá, že Báthory má konečně završit své poslání, jež nevědomky započal po osvobození z galejí…

I přesto, že autor již nejspíš pochopil, že atmosféricky nevyvážená kniha působí nečtivě, příběh nadále zůstává krutý a silně negativní. Báthory se sice zamiluje, ale jeho láska je podivně upjatá. Neustále se ohlíží zpět do minulosti, a to až s přehnaným fanatismem.
Zároveň s tím, bohužel, zůstává jednoduchost a syrovost zpracování oproti starším autorům podobného žánru. Týká se to především touhy autora, aby byl hlavní hrdina tím nejlepším na světě. Kapitán snad za celou dosud prezentovanou sérii nepotkal osobu či skupinu osob, která by ho porazila nebo před kterou by moudře ustoupil.
Rušivým efektem také stále je obrovské štěstí hrdinů doprovázející je na každém kroku a výřečnost tak bravurní, že by přesvědčila i byzantského císaře, aby se vzdal a odevzdal svoji korunu papeži. Pochopitelně si autor neodpustil zápas kapitána Báthoryho a strašlivého démona z nejhlubších koutů podsvětí, oplývajícího neskutečnou mocí.
Nic z toho však nevyvrací fakt, že v knize Ďáblova pevnost je vidět značné zlepšení v tvorbě slovenského autora Juraje Červenáka. Svou třetí knihou o kapitánu Báthorym dokázal, že pokud se člověk umí učit ze svých chyb, dosáhne dobrých výsledků. Nicméně má před sebou pořád ještě veliký kus cesty.

Jak už bylo řečeno, oproti předchozím dvěma dílům je „trojka“ mnohem lepší, mnohem realističtější a mnohem propracovanější. Přibývá veliké množství nových postav a postavy dávno zapomenuté se opět objevují na scéně (v novém, lepším světle).
Rovněž děj dostává reálnější obrysy a hlavně – hlavní postavy zahodily svou netrefitelnost a nepřátelé konečně začali navštěvovat pravidelné hodiny střeleckého mistra. Taktéž začali přemýšlet a taktizovat – dokonce nastražili na kapitána a jeho společníky past, která nebyla v poslední chvíli prohlédnuta. Krutost a brutalita zůstává – avšak je alespoň z části vyvážená poutavým dějem a láskou k ženě. K tomu se přidává fakt, že na samém závěru knihy se kapitán dozvídá něco, co naprosto otřese jeho osobností…
Stále více se rozvíjí paralelní příběh a popis činností jiných než hlavních postav. Červenák opouští prostou linii a pouští se do nebezpečnějších vod vícečetných linií. Jeho zkušenosti jsou už takové, že dokázal tímto vylepšením děj zpestřit a udělat ho zajímavějším. S jistotou lze říci, že tato kniha je nejlepší v celé dosud vyšlé sérii kapitána Báthoryho.
I přes – z minulých dílů přetrvávající – nedostatky je celkový výsledek dobrý. Výborně zpracované strhující souboje a milostné prolínačky vyvažují Červenákovu podivuhodnou žízeň po krvi a násilí. Dobrodružství kapitána Báthoryho konečně nabralo správný literární směr.