Chtěla bych připomenout některé  podrobnosti o střelbě na americké škole v Connecticutu. Bylo by dobré, kdyby si každý z vás 14. ledna 2013 na tuto tragédii vzpomněl.
   Jednalo se o střelce Ryana Lanza († 20), jehož matka vyučovala na téže škole v Connecticutu, který zabil 26 osob, z toho 20 dětí.
   Údajně nejprve zabil svou matku a poté začal střílet po všech dětech, které byly ve třídě pro nejmenší děti. Potom ve střelbě pokračoval a zabil několik zaměstnanců školy, načež zbraň obrátil proti sobě a zastřelil se.
   O postupu vyšetřování byl průběžně informován americký prezident Barack Obama, který vyjádřil upřímnou soustrast rodinám zemřelých osob.
    Myslím si, že to byla strašná tragédie, a kdybych jakkoliv  mohla, ráda bych nějakým způsobem pomohla. Je strašné, že muselo zemřít tolik tak malých dětí. A proto bych jim chtěla vyjádřit upřímnou soustrast, vždyť rozhodně není lehké se vyrovnat se ztrátou dítěte. V takových chvílích se pouze může  rodina stmelit a přetrpět ten smutek a bolest.

Tereza Tomsová

    Svoboda slova, jaká panuje třeba v našem časopise, není samozřejmostí všude na světě. V Číně, kde cenzurují vše, co je psané i řečené, se o nějaké svobodě vyjadřování nedá mluvit dvojnásob.
    Nic však nezůstává stojaté, a i v kontrolovaném čínském rybníčku (či spíš v oceánu, když se bavíme o zemi s 1,3 mld. obyvatel) občas zčeří hladinu nějaký ten kamínek. Balvan, pod kterým se ale moc čínské cenzury začíná otřásat právě teď, může způsobit, budeme-li pokračovat metaforickým způsobem, přímo protrhnutí hráze. O čem je řeč? Internet. Věc, bez které si my vlastně už ani nedokážeme život představit. Je to největší zdroj informací, který kdy existoval a jeho vlastnictví se stává samozřejmostí i v rychle rozvíjející se Číně.
    Zlomovou bouři protestů novinářů proti čínské cenzuře, která se stále zvyšuje, vyvolalo přepsání úvodníku listu Southern Weekly. Původní text, jež vybízel k reformám v novém roce, byl cenzurou přepsán na oslavu Komunistické strany.
    Tato událost vyvolala protesty jak samotných novinářů zmiňovaného deníku, tak jejich podporovatelů. Protesty nebo demonstrace nejsou v Číně ničím ojedinělým. Dle zpravodaje ČT v Číně, Tomáše Etzlera se jich ročně v této lidnaté zemi konají desetitisíce. Protesty, které proběhly začátkem ledna, jsou však ojedinělé svým zaměřením proti cenzuře. Důležitým faktorem je zde i poloha města, ve kterém sídlí list Southern Weekly. Kuang-čou je vzdálen zhruba 2 000 km od Pekingu, kde je síla komunistické diktatury nejsilnější.
    Ač se protestů prozatím zúčastnilo „pouze“ několik stovek lidí, tak můžeme s jistotou říci, že při stávajícím stupni čínské cenzury, nejsou posledními. Díky internetu může být čínská cesta ke svobodě, prozatím alespoň slova, velmi rychlá a doufejme, že i „sametová“.

Jan Vajsejtl

    Rok 2012 nám skončil a já pevně věřím, že jste pořádně oslavili příchod nového roku, dali si předsevzetí a splníte je. Přeji tedy šťastný nový rok, ať se vám splní všechna přání a jste šťastní a úspěšní.
    1. 1. 2013 měl prezident Václav Klaus novoroční projev, jak už to tak bývá, a vyhlásil i dílčí amnestii. Což znamená, že prezident prominul některé podmíněné tresty pro osoby, které letošní rok dosáhly či dosáhnou věku 70 let, a zastavil stíhání, která trvají déle než 8 let a v nichž nehrozí trest vyšší než 10 let. Tuto amnestii podepsal i premiér Petr Nečas.
    Věznice už prověřovaly, kolika lidí by se měla tato amnestie týkat, a prvním odhadem bylo 6000 lidí. Rozhodně to ale neznamená, že budou propuštěni všichni vězni, protože každý případ je individuální, řekl náměstek ministerstva spravedlnosti.

Tereza Tomsová

    Dne 7. ledna 2013 nás opustila herecká legenda, kterou bezpochyby byla Jiřina Jirásková. Její smrt přišla po delší nemoci a slovy její herecké kolegyně Hany Maciuchové „to pro ni bylo vysvobození“.
    Herečka, kterou známe z filmů Sestřičky, Fany nebo ze série Slunce seno, se však v první řadě věnovala divadlu. V pražském Divadlu na Vinohradech vystupovala přes 60 let a jednu dobu byla dokonce jeho ředitelkou.
    Jiřina Jirásková se nebála ani politiky. V útlém věku byla komunistkou , což vysvětlovala slovy: „Bylo to mladické gesto, po německé okupaci jsme neměli žádnou jinou zkušenost“. V roce 1969 z KSČ však vystoupila a tím si zkomplikovala i hereckou kariéru. Vrátila se až ve filmu Sestřičky (1983). Po revoluci kandidovala i do Senátu, neúspěšně. Patřilo k ní i přátelství s Václavem Klausem, který hned po oznámení jejího úmrtí vyjádřil soustrast.
   Paní Jirásková byla určitě výraznou personou našeho uměleckého života. Věcí, kterou si dle mého názoru nezasloužila, byl zájem bulvárů ve chvílích její nemoci. Tisk by měl dávat přednost objektivitě a úctě před senzačností, a v leckterých případech až hyenismem.
   Jiřině Jiráskové přejí Obchodní listiny její nezpochybnitelné místo v českém hereckém nebi.

Jan Vajsejtl