Začátek nového roku. Doba četných slibů, vytyčování cílů a mnohdy i nesplněných úkolů. Aneb novoroční předsevzetí.
   Tak co? Dali jste si nějaké to novoroční předsevzetí? Je vám jasné, čeho byste chtěli dosáhnout? Třeba něčeho úplně obyčejného, klasického jako:  Začít cvičit, začít žít zdravě, pilně se učit, přestat kouřit, omezit sladké a spoustu dalších.
    Já se ptám proč? Proč s tímhle lidé přicházejí právě na Nový rok? Proč by se na Nový rok mělo něco měnit? Se všemi těmi sliby se může přeci začít kdykoliv jindy, v jakýkoliv jiný den v roce. 
   Myslím, že novoroční předsevzetí si dávají ti, kdo mají slabou vůli. Právě v ten okamžik se jim často stává, že tím všechno také skončí. Pomine jejich nadšení něco změnit. Zmizí jejich cíle a ve svých myšlenkách si řeknou, že začnou jindy. Sami ale ve skrytu duše vědí, že se to nestane. Může ale také nastat opak. Nic nevyvracím. Třeba se nějaký ten nadšenec najde. Někdo, kdo vydržel a vyhrál sám nad sebou. Se svojí vlastní vůlí překonal sám sebe.
   Ale čekat právě na onen hlavní den? Na přechod od starého k novému roku? Ptám se znovu, proč?


   Můžete začít,  kdykoliv budete chtít. Proč čekat?! Všechno je jen na vás. Na vás a na vaší trpělivosti, jenom ji nepodceňujte. Udělejte a pozměňte hned věci, se kterými nejste spokojeni. Hlavně ale myslete na sebe a nikdy ničeho nelitujte.

Romana Dimlová

     Vánoce jsou obdobím, za kterým se většina lidí ráda ohlédne. I když jsou  již vnímány spíše jako stresové svátky, je to jedno z nejhezčích období v roce, to si připusťme. A protože se v novém roce vždycky bilancuje, dovolila bych si malou bilanci i já.
    A to sice bilanci na téma: Jaký dárek? Každý rok je toto dilema stejné, nevíme, co dát příbuzným a přátelům.
   Nejlepší a již několikrát použitou metodou je  během roku si průběžně  zapisovat nebo pamatovat, co si dotyčný/dotyčná přeje. Ale v tom případě si musíte dát pozor, zda si to osoba nekoupila nebo jestli jí to někdo nedal k narozeninám/svátku/výročí.
    Metoda, která se vyplatí především u dětí nebo u lidí, kteří se nechtějí namáhat s vymýšlením nějakých překvapení, je sepsání subjektů do seznamu, který se pošle Ježíškovi/předá osobě, která dárky zařizuje (tedy takový zástupce Ježíška).
     Třetí metodou je darování překvapení. To nemá každý rád. Nemívají to rádi ani obdarovaní ani dárci. Obdarovanému se dárek nemusí  hodit a často se mu ani nelíbí, ale jde o to, jak tento dárek přijme. Dárci se naopak nemusí líbit reakce při předávání dárků, kdy se obdarovaný podle něj netváří dostatečně šťastně a překvapeně.
     Směsice překvapení, radosti a projevu vhodného při otevření daru je náročná sloučenina. Ne každý dokáže ukočírovat svůj projev i tvář. Z vlastní zkušenosti ale můžu konstatovat, že po několika letech už všechny tyto způsoby všichni ovládají. Ale zkuste si někdy pořádně prohlédnout tváře svých příbuzných při otvírání dárků. Někteří možná svou tvář již nechtějí mučit předstíranými city. Nebo možná máte v okruhu někoho bližního, kdo na rovinu řekne, že se mu to nelíbí. Pak  záleží na tom, jak to přijme dárce. Ale řekla bych, že ten asi taky bude své city přemáhat.
     Před Vánoci ve většině domácností nastává předvánoční úklid. Všechno se jenom blýská a věci, které se v normálních pracovních dnech válejí všude kolem, protože venku jsou více potřeba než ve skříňce, jsou sklizeny, takže vznikne plno místa. Na něj se naskládají vánoční dárky. A je jenom na obdarovaných, jak s nimi v průběhu roku budou nakládat. Některé se třeba rychle vypotřebují a spotřebují (v případě jídla a kosmetiky je to většinou samozřejmé), některé zůstanou na místě, kam jsme je položili anebo kam jsme je naaranžovali. A tam na ně padá prach. Osobně takovéto dárky nesnáším.
      I dary, u kterých byste předpokládali nějaké využití, nechávají některé lidi chladnými. A tak i na ně padá prach. I toto může být osud vánočních dárků.
     Co je tedy nejlepší? Asi dohodnout se na dárcích, aspoň na některých. Některá překvapení jsou vymyšlena dobře, ale když opravdu nevíte, co komu dát, a dali byste mu nějakou nepotřebnou, nevyužitelnou věc, je někdy lepší se s ním dohodnout. Ale třeba by se mu zrovna nějaká hračička líbila. Všechno záleží  na  komunikaci.
      Protože jsem nechtěla přidělávat ostatním práci, rovnou jsem si vytvořila seznam. Nenadepsala jsem ho: Ježíškovi!, ale dárci byli i tak rádi, že vědí přesně, co koupit. Stejně si ty nejpotřebnější věci musíme přes rok koupit sami.

Kateřina Zlesáková