| JAK UŽ MĚ VOLBY SKORO ZNECHUTILY |
Česká republika si vybírala prezidenta. Oficiálně možná docela důležitá událost, ale ve skutečnosti asi nemá velký vliv na to, co se v zemi děje. Slyšela jsem totiž názor, že kdyby volby mohly něco změnit, byly by už zakázané. I když si člověk možná někdy říká, že volby, pokud k nim přijde hodně lidí, můžou něco změnit, ve skutečnosti se nejvíc změní státními převraty a revolucemi.
Kolem historicky první prezidentské volby se strhla opravdu velká mediální masáž. Dá se říci, že hlavně čekání na druhé kolo bylo skoro jako čekání na smrt, protože to bylo buď, anebo. Nejenom, že se republika rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, ale vyskytly se i různé fauly z obou táborů. Vše, co ten nebo onen tábor vyčetl tomu druhému, objevilo se ihned v mediích, přikořeněno a zabarveno podle toho, komu to které médium fandilo. Nakonec ale stejně záleželo na lidech, a protože Češi jsou známí pragmatici a ironicky pohlížejí na věci kolem sebe, rozhodli se tak, jak se rozhodli. Jelikož si dokáží ze všeho udělat legraci a vše si přebrat po svém (tedy aspoň někteří), řekla bych, že nakonec mediální masáž ani nebyla rozhodující. Samozřejmě udělala také mnoho, ale každému česky smýšlejícímu voliči více záleželo na vlastním názoru, který si na toho či onoho kandidáta udělal.
První kolo prezidentské volby bylo hodně napínavé, zvláště proto, že asi nebylo zas až tak rozhodující a napjatě očekávané a po novém roce přišlo opravdu rychle. Člověk ani nestihl zaznamenat, jak rychle se to odehrálo, a už to bylo za námi. Zato na druhé kolo se dlouho čekalo a bylo jasné, že dříve nebo později začnou kandidáti vytahovat své trumfy. Nejdříve to vypadalo neškodně, poté se debaty vyostřily a republika se skoro ze dne na den obrátila proti sobě.
Kdyby to bylo na mně, nenechala bych takový rozestup, tedy čtrnáct dní, ale zkrátila bych to. I když je pravda, že i ve druhém týdnu se člověk dozvěděl zajímavé informace, ale debaty jsem sledovala s většími obtížemi a často jsem si říkala, že by bylo lepší, aby se volby odehrály poklidnější formou.
Pravdou je, že ať si kdo chce co chce říká, názor na politiku o lidech hodně prozradí. A to i v této volbě. Je ale důležité naslouchat argumentům, které volič ke své volbě připojí. I to ho může trochu ospravedlnit v očích jeho přátel, kterým se jeho názor nelíbí. Snad se lidé nebudou muset ospravedlňovat ve svých vlastních očích a říkat si: Proboha, jak jsem ho mohl/a volit!
Kolem historicky první prezidentské volby se strhla opravdu velká mediální masáž. Dá se říci, že hlavně čekání na druhé kolo bylo skoro jako čekání na smrt, protože to bylo buď, anebo. Nejenom, že se republika rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, ale vyskytly se i různé fauly z obou táborů. Vše, co ten nebo onen tábor vyčetl tomu druhému, objevilo se ihned v mediích, přikořeněno a zabarveno podle toho, komu to které médium fandilo. Nakonec ale stejně záleželo na lidech, a protože Češi jsou známí pragmatici a ironicky pohlížejí na věci kolem sebe, rozhodli se tak, jak se rozhodli. Jelikož si dokáží ze všeho udělat legraci a vše si přebrat po svém (tedy aspoň někteří), řekla bych, že nakonec mediální masáž ani nebyla rozhodující. Samozřejmě udělala také mnoho, ale každému česky smýšlejícímu voliči více záleželo na vlastním názoru, který si na toho či onoho kandidáta udělal. První kolo prezidentské volby bylo hodně napínavé, zvláště proto, že asi nebylo zas až tak rozhodující a napjatě očekávané a po novém roce přišlo opravdu rychle. Člověk ani nestihl zaznamenat, jak rychle se to odehrálo, a už to bylo za námi. Zato na druhé kolo se dlouho čekalo a bylo jasné, že dříve nebo později začnou kandidáti vytahovat své trumfy. Nejdříve to vypadalo neškodně, poté se debaty vyostřily a republika se skoro ze dne na den obrátila proti sobě.
Kdyby to bylo na mně, nenechala bych takový rozestup, tedy čtrnáct dní, ale zkrátila bych to. I když je pravda, že i ve druhém týdnu se člověk dozvěděl zajímavé informace, ale debaty jsem sledovala s většími obtížemi a často jsem si říkala, že by bylo lepší, aby se volby odehrály poklidnější formou.
Pravdou je, že ať si kdo chce co chce říká, názor na politiku o lidech hodně prozradí. A to i v této volbě. Je ale důležité naslouchat argumentům, které volič ke své volbě připojí. I to ho může trochu ospravedlnit v očích jeho přátel, kterým se jeho názor nelíbí. Snad se lidé nebudou muset ospravedlňovat ve svých vlastních očích a říkat si: Proboha, jak jsem ho mohl/a volit!
Kateřina Zlesáková