14.ledna jsme se třídou navštívili liberecké Divadlo F. X. Šaldy, abychom zhlédli hru Zkrocení zlé ženy od Williama Shakespeara. Mně osobně se hra moc líbila. Udělala na mě velmi dobrý dojem. Dost mě ale překvapilo, že herci na jevišti kouřili a popíjeli šampaňské a whisky (nebyla to obarvená voda). Přiznávám, že jsem se dost bála, jestli to vůbec bude stát za těch 80 korun, které jsme za vstupné zaplatili. Nakonec jsem zjistila, že hra je skvělá. Byla upravena do novodobější formy. Vypráví o tom, jak se ctitel Petruccio pokouší dostat za ženu krásnou, ale zpupnou, drzou a nezvladatelnou Kateřinu. Když se mu to konečně podaří, pokouší se ji zklidnit a udělat z ní svou pokornou a klidnou manželku. To ovšem není jednoduché u někoho, kdo je tak tvrdohlavý. Jemu se to ale povedlo a hra končí tím, že Kateřina promlouvá ke dvěma ženám a vypráví jim o pokoře a úctě k manželovi. Na závěr ještě jedna poznámka: do divadla choďte radši sami, protože když se do divadla nacpe tolik prváků, nemáte šanci dávat pozor.

Eva Čeřovská

      Letošní lyžařský kurz určitě hodnotí prváci, kteří se ho zúčastnili, rozdílně. Třídy 1. B a 1. D absolvovali svůj výcvik ve Strážném a dle informací z oalib.cz byli spokojeni. Zato třídy 1. A a 1. C budou na svůj lyžák vzpomínat spíš negativně. Účastníci kurzu z těchto tříd byli ubytováni v Horních Mísečkách. Bohužel u nich ve velké míře propukla infekce, která působila obtíže, při kterých se lyžovat opravdu nedalo. Chatu museli dokonce navštívit i záchranáři, nikoho nebylo naštěstí nutno vést do nemocnice. Nebyl ušetřen ani doprovod z řady učitelů a instruktorů. Jedinou, která odolala byla paní profesorka Berecková, která se ovšem musela starat o ostatní účastníky kurzu. Nakonec pro ně lyžařský kurz skončil už v půlce týdne, kdy se všichni vrátili domů. Díky těmto nepří-jemným obtížím se dostali i do záře reflektorů TV Nova, kde o nich byla odvysílána reportáž. Věříme, že to není naposledy, kdy se naši žáci objevili v televizi, avšak příště tomu bude již za příznivějších okolností.

Jan Vajsejtl, Bára Jeníková

      Je krátce před 9. hodinou ranní a já se scházím se spolužáky stranou terminálu MHD Fügnerova, odkud se jezdí do Prahy. Od nového roku není na této trase výběr dopravce možný, protože cestu mezi Prahou a Libercem brázdí jen žluté autobusy společnosti Student Agency. Jízdenku mám zajištěnou předem, jinak bych se do autobusu nedostal.

Autobus přijíždí a vystupuje z něj paní profesorka Vanerová, která nás bude na exkurzi doprovázet. Přes mrazivé počasí pouze v krátkých rukávech - brr! Jméno na seznamu odškrtnuto, jízdenka též. Můžeme vyrazit! Sedím vedle starší paní, protože jsem si jízdenku koupil jen den předem a výběr míst byl poněkud omezen, navíc jsem si zapomněl vzít sluchátka! Z hodinové nudné cesty mě naštěstí vysvobozuje stevardka, která nás vítá a nabízí během cesty noviny, teplé nápoje a především SLUCHÁTKA k obrazovce zabudované v sedačce přede mnou.

Po desáté hodině přijíždíme na Černý most a z pohodlného autobusu se nikomu do mrazu nechce. Při kupování jízdenek na metro zjišťuji, že rozdíl mezi jízdenkou na MHD v Praze a Liberci jsou již pouhé 4 koruny! Je mnoho věcí, u kterých bych byl rád, kdyby se Liberec vyrovnal Praze – cena jízdného k nim však nikdy nepatřila.

Konečně vystupujeme z metra na stanici Náměstí republiky, míjíme divadlo Hybernia a již zdáli můžeme obdivovat majestátní budovu České národní banky. Postupně procházíme nezbytnou vstupní kontrolou a můžeme se usadit v pohodlných kožených křeslech, kde nejspíš seděl nejeden významný ekonom.

Před jedenáctou samotná exkurze začíná. Díváme se na krátké filmy, které shrnují historii peněz a ČNB. Nejdřív klasickou, suchou formou a poté poutavěji pomocí animovaného minifilmu. Po skončení si nás již přebírá náš průvodce a postupujeme podzemím ČNB do bývalého trezoru, kde se dnes nachází expozice o historii peněz. Výklad našeho průvodce je zajímavý, ale neustále další, avšak na první pohled stejné mince mě už trochu unavují. Je mi mírně líto německého turisty, který se k nám na exkurzi připojil, vždyť německé výrazy nalezne maximálně na starých bankovkách z Rakouska. Avšak nacházíme se přece v ČESKÉ národní bance.

Expozici si můžeme prohlédnout i individuálně a nakonec jsme svoláni k televizi na film o oběhu peněz. Po něm následuje kvíz, který má prověřit naši pozornost. Otázky se točí kolem ochrany peněz a funkce ČNB. Odpovídám na poslední otázku týkající se vydání prvních bankovek Marií Terezií roku 1760. Dostávám publikaci „Lidé a peníze“ a cítím se neúměrně zvýhodněn, jelikož spolužačka, která zodpověděla předchozí otázky, obdržela pouze balíčky rozšmelcovaných tisícovek. Když k tomu přičtu, že jsem na dodatečnou otázku odpověděl, že Marie Terezie vládla v 19. století (!), tak za takový zkrat bych si nezasloužil ani ty znehodnocené bankovky… V úplném závěru je nám dovoleno potěžkat si zlatou cihlu – nedokáži pochopit, jak u sebe mohli v minulosti lidé nosit měšce zlata, když malá cihla váží 12 kg. Napadá mne, že se bankovky možná zavedly jen proto, že se s tím lidé už nechtěli tahat. ČNB opouštíme v pravý čas, protože je už po poledni a naše žaludky se ozývají. Občerstvíme se pizzou v bistru na Čerňáku a pomalu se loučíme s naším hlavním městem. Když jsem již jednou narazil na porovnání cen, tak použití WC vyjde v Praze, stejně jako na většině míst v Liberci, na pět korun. Zkusili jsme s kamarádem, zda nepěstují akce 2 za cenu 1, ale bohužel jsme se nesetkali s úspěchem a z reakce paní správcové jsme vyrozuměli, že nejspíš takové „akce“ nesnáší. Teď již jen příjemná cesta v autobuse 3. nejobdivovanější české firmy a na cestu zpět volím film „Chyť mě, když to dokážeš“ v originálním znění.

Sečteno, podrženo - můžu říci, že návštěva České národní banky za to stojí, a nižším ročníkům vzkázat, aby se jí zúčastnili ve větším počtu než například naše třída.
     
     

Jan Vajsejtl